MOJE TARA,ja

Už je čas, aby pánev stála na sporáku...
Už je čas, aby se začalo v kuchyni něco dít…

Vařím, fotím, ochutnávám, zkouším a píšu…
Plynule navazuji na vše, co jsem se díky ročnímu angažmá v roli šéfredaktora časopisu o vaření naučil, nebo alespoň postřehl a nebo začal tušit.
Jste na tom podobně, že si zrovna v kuchyni připadáte jako Kryštof Kolumbus – vyplouváte do neznámých vod a není jisté, co vás čeká? Jen víte, že máte doplout do cíle. Sami očekáváte úspěch mise. How else! Vynaložené prostředky a čas by měly být korunovány minimálně dobrým výsledkem. Jinak bychom byli doma o hladu a za chvíli také na mizině.
Něco jsem prostě okoukal, mnohé pochopil, něco zkouším. Zkoušejte se mnou.
Jídlo má být koukavé a chutné. Tuhle zásadu na stole ctím. Časopisy o vaření také. Někdy jsou ovšem jenom koukavé, ale ne moc chutné. To, když si nikdo pořádně nepřečte recept a ani ho nevyzkouší. Prostě výstřel od boku. Úspěch mají ti, kteří zkoušejí. Pak fotka profesionálního fotografa, který má za zadkem a kolem sebe profesionální foodstylistu a třeba navíc ještě stylistu, vypadá skvěle a taky to skvěle chutná. Takové mety doma sotva dosáhneme. Proč? Jsou to profíci, a jsem rád, že jsem je poznal. Nám se to moc nedaří, protože jsme něco přehlédli, podcenili, přecenili a nedocenili. A vařit a fotit je docela peklíčko, crcat se ještě s výslednou fotkou znamená, že jídlo nakonec servírujeme studené, což u teplých jídel je dost zásadní nedostatek. Tímhle vším se nebudeme moc trápit. Ne, že by to nemělo smysl, ale podívejme se na vaření z druhé strany. Všechno se odehrává v naprosto malé kuchyni a původně jsem si pohrával s pojmenováním tohoto webu VELKÝ ŠÍLENEC V MALÉ KUCHYNI, ale mohlo by to někoho odrazovat. Tak jsem se přiklonil k názvu MOJE TARA, nebo mojetara, aby z toho mohla být webová adresa. Je to takový pahýl, jak se psávalo ve wikipedii o součásti větších projektů, year, nápad dotáhnout inteligentní, moderní a kreativní časopis, kterému jsem dal pracovní jméno TARA do finále se nakonec nepodařilo a zůstal tento web. Proč TARA?
Tara má více (a ještě víc) významů: hmotnost obalu zboží či nádoby, v němž se zboží váží (tara = brutto – netto), jmenuje se tak národní park i pohoří v Srbsku. Také ruská řeka a kopec v Irsku, anglicky: Hill of Tara, tedy anglická forma irského místa jménem Teamhair, které možná znamená hora, vrch ve skotské keltštině), je to i ženské křestní jméno (a mám ho v paměti z filmu Jih proti Severu, ale možná jsem to pomotal a je to onem venkovský domov Scarlett O’Hara z knížky Gone with the Wind, Odváto větrem, což byla předloha filmu Jih proti Severu), to jméno nese také americká herečka a americká krasobruslařka (nejde o tutéž osobu), jmenuje se tak ruské město v Tarském rajóně v Omské oblasti i japonské město v prefektuře Saga, a také v Austrálii, vesnice v Nepálu, Zambii i v Kanadě. Tara se jmenuje most v Černé hoře přes řeku Tara… i peruánský strom a pavouk z čeledi skákavkovitých a také je to zkratka detektoru lži (Timed Antagonistic Response Alethiometer); Tara je prostě všestranná. To mi pasuje k projektu s rozhledem a nadhledem.
A Tara také znamená hvězda v sanskrtu, takže jsme po té turistice u jádru pudla. Moje tara je prostě Moje hvězda. A můžete si pod tím představit cokoliv.
Jdeme do toho!
I know, fotky by měly být lepší, takové dobře vystajlované, ale vznikají bezprostředně před servírováním, so, aby to nebylo studené, mám tak dvě či tři minuty a ještě jen prostor té šíleně malé kuchyně. (I tak to někdy přešvihnu a pak je to na hraně.) A když k tomu točím ještě video, protože se nikdy nespokojím s málem, je to ještě větší dobrodružství. A protože i ta videa mají vývoj, když bylo potřeba mít zajímavý font k titulkům, vytvořil jsem si vlastní… A když už je dávno po večeři, stříhám a ladím a je mi fajn.
So we go to & nbsp; taste it, ať je nám fajn.
Enjoy your meal.