Tak jsem si prošacoval zdroje veřejné dostupné:
Baskická kuchyně prý patří k nejlépe střeženým tajemstvím evropské gastronomie. Tvrdý národ si bere to nejlepší ze španělské lásky k mořským plodům a francouzské rafinovanosti, aby vytvářel originální kompozice plné chutí a nápadů. Baskové rádi kombinují dary Atlantiku s paprikami, bramborami a rajčaty, ale stejně rádi pracují i s jehněčím či vepřovým masem, které dokáží přeměnit zejména v neodolatelnou šunku, klobásky a další druhy uzenin. Míří se i některé cestovky za místním kulinářským uměním, takže teď už vím, že San Sebastiano, je prý rodiště kulinářské revoluce, která dala vznik známé baskické nouvelle cuisine a kde je největší koncetrace restaurací s michelinskou hvězdičkou na světě. Mají tu i první gastronomickou univerzitu: Basque Culinary Center. Jo a z webu španělských receptů přebírám rovnou celou pasáž: Baskická kuchyně je často nazývána kuchyní inovace nebo kuchyní autora, což znamená, že v sobě nese prvky gastronomie dnešní doby spjaté s autentičností mistrů kuchařů, kteří ji přetvořili bez ztráty identity v gastronomii s fantasií, představivostí a jednoduchou elegancí. Najdeme zde horskou kuchyni připravující pokrmy ze zvěřiny, kuchyni údolí zpracovávající hovězí a vepřové maso, mléko a sýry a kuchyni, jež připravuje skvělé pokrmy z darů moře a která je charakterizována svou jedinečností. Tradiční gastromie tohoto regionu je mimořádně populární a patří mezi ní např. „pipperada“, což je baskická zeleninová směs nebo skvělá smažená zelenina – „pisto a la bilbaína“. Určitě také nesmí chybět ančovičky, které se nejčastěji smaží – „anchoas fritas“ a tuňák v rajčatové omáčce – „bonito con tomate“. Lahůdkou, která stojí za ochutnání jsou pak vepřové nožičky v omáčce – „manitas de cerdo a la vizcaína“. Tradičním dezertem je „pastel vasco“, neboli baskický dort, a nebo hrušky na červeném víně – „peras al vino tinto“.