Dušené zelí na kyselo | Cícova ozvěna z Lysé

 

Pátrání po nejlepším zelí podnikl asi každý z nás, pokud jste ovšem nepodědili ten nejbáječnější recept nejbáječnější babičky na nejbáječnější zelí, kterému se nic nevyrovná. Nedědil jsem, pátrám. S tímhle receptem jsem už spokojený, jo, to je ono, říkám si. Tak šup sem s tím. Pamatuju si, jak jsme na vysoké škole museli na brigádu a vyšla na mě ta v Lysé, kde pan Cíca pokuřoval a dělal chytrého a v takových místnostech bez dveří a beze stropu, fakt velkých jako obývák, jsme šlapali zelí, které co chvíli sněžilo nad našimi hlavami. Cíca pak s kbelíkem soli a kbelíkem kmínu dělal tu nejdůležitější práci, rozhazoval rukama s lopatkou a solil a kmínoval, zatímco my studenti jenom šlapali na to zelí. Museli jsme to dělat důkladně a dávat si majzla, abychom do té bažiny nezahučeli, protože to by pak byl konec srandy. Mám dost našlapáno, ale zelí se mi nezprotivilo. Tak a jdeme se s ním vypořádat v kuchyni.

.

Potřebujeme:

500 g kysaného zelí

jarní cibulku (tak 3 stvoly)

1 lžíci sádla

2 lžičky octa

5 g cukru

3 lžičky kmínu

sůl

50 g másla

2 lžíce hladké mouky

100 ml mléka

 

Jak na to:

Jarní cibulku nakrájíme na kolečka, bílou i zelenou část, osmahneme ji na sádle. Přidáme zelí (pokud zemědělci ujel kráječ a některé kousky jsou spíše kusy, pokrájíme), osolíme, okmínujeme, zalijeme vodou a dusíme tak 20 minut, aby zelí změklo. Pak přebytečnou vodu z větší části slijeme, přidáme ocet a cukr, promícháme a ještě několik minut podusíme.

Máme tak čas na přípravu jíšky. Rozpustíme máslo, přidáme mouku a osmahneme do hněda, tak střídmě, nevyrábíme přece kakao! Pak přidáme mléko a důkladně rozmícháme. Pokud se vám nepodaří vytvořit hladkou hmotu bez hrudek, nezoufejte, jistě máte po ruce sítko, kterým jíšku proženete, propasírujete. A tuhle již hladkou jíšku vlijeme do zelí, promícháme a necháme projít varem.

Hotovo.

Můžeme servírovat k masu. Třeba k pečenému králíkovi.

Dobrou chuť.